První jízda Moskvou

Poslední aktualizace: 9. října 2013 | Autor: Michal Pavelka

Přímo z letadla lidi míří na pasovou kontrolu. Bez které se dál nedostanete. Jak už u Rusů bývá zvykem, na milion lidí pracují jen tři přepážky. :-D Ale usmálo se štěstí. Zrovna když přicházím, otvírá se nové okénko, takže jdu hned na řadu. :-D

Slečna mě pořádně prohlídne, jestli jsem to vážně já. Podepíšu migrační kartu a jdu dál. Čeká mě můj tunový kufřík. Trošku mi trvá než se zorientuju. Mnoho letů, mnoho lidí, mnoho zavazadel. :-D Ale našel jsem nakonec.

A teď už můžu vyrazit ven. Projdu špalírem, který čeká na všemožné lidi. Padesát tisíc taxikářů vám nabízí odvoz. Ale jdu přímo za nosem. K východu z letiště. :-D

Po cestě po dlouhatánské hale se zastavím u bankomatu. Vyberu si tři tisíce rublů a pokračuji.

Už doma jsem si koupil lístek na místní vlak. Jmenuje se to AEROEXPRESS. Jízdenka mě stála 320 rublů, což při dnešním kurzu skoro 190 Kč. Vlak jede 45 minut a jezdí každou půl hodinu. Doveze vás na Paveleckij Vokzal.

http://www.aeroexpress.ru/ru/domodedovo.html

Protože Paveleckij Vokzal stojí na stanici metra Paveleckaja, která je součástí Kolcevoj linii, je v celku jednoduché se kamkoliv dostat.

Za 30 rublů (18 Kč) si koupím jednu jízdu metrem a vydávám se na cestu. Směřuji na zastávku Universitet. Musím jet tři zastávky, na zastávce Park kultury přestoupím na červenou linku a mířím na pátou zastávkou, která je moje.

Jelikož jsem jel v šest hodin večer, metro bylo jako vždy zcela narvené. Musel být moooc zajímavý pohled na kluka, který se tam po všech těch schodech tahá s kufrem. Nezapomenutelnééé!!! :-D

Po hodině tohoto zážitku vystupuji na čerstvý vzduch. :-D Jsem na místě. Už jen ujít kilometr k budově a jsem tam.

Jdu na to. Šestiproudové silnice samozřejmě naprosto ucpaná. :-D Chodník na tom není o moc lépe, takže začíná další cpaní se s kufrem mezi všemi. :-D Kolikrát jsem asi tak někomu najel na nohu. :-D :-D

Věž, ke které mířím se stále přibližuje a tím ubývá počet lidí okolo. A jsem tady. Stojím pod schody do hlavní budovy MGU. Vezmu kufr a jdu.

Hned u vchodu stojí ochranka, která pouští pouze na průkazky. Vysvětlím jim kdo jsem, ukážu pas i papír, podle kterého mám v MGU studovat. :-D Samozřejmě o mně neví, tak jdou zjišťovat co se mnou. Půl hodiny to trvá, ale už jdu dál. Vysvětlí mi kam se mám vydat, ale budova je tak obrovská, že mi dobu trvá než to najdu. Ale daří se. :-D

Dvě babči mi vypíšou moji propustku a pošlou mě dále. Po několika omylech, kdy jsem šel jinam. Každý mě posílá jinam. :-D
Nakonec jsem se dohrabal k další babče. :-D

Kouká na telku. Moc ji nezajímá, že tam jsem. :-D Začne hledat v klídku klíče a já stále čekám a ona kouká. :-D :-D

Po chvíli se přece jen dočkám klíčů a vyrážím do svého pokojíčku. :-D

Můj pokoj se nachází v sektoru V, na sedmém patře. Číslo 742.

Odemku pokoj a vidím tam jakéhosi cca 50tiletého chlápka. Rychle si oblíkne kalhoty a míří ke mě. :-D Je to polák. :-D :-D :-D

Rychle se seznámíme a mířím do svého pokoje.

 

Seznámím se svým pokojem, vybalím si komplet a jdu spát. :-D

Mohlo by vás zajímat…

Další články, které se také týkají témat , , :

Diskuse ke článku

Přidat komentář
Zatím bohužel bez komentáře - pokud máš k článku co říct, napiš!

Přidat komentář

Máš nějaký dotaz anebo vlastní zkušenost s tématem článku? Nestyď se a napiš. Všichni si tykáme!